Historie obce

Milí internetoví návštěvníci,
na této stránce máte možnost nahlédnout do historie obce, která pro většinu z Vás znamená mnohem víc než malá dědina na trase mezi Brodem a Hradištěm. Stránka je výtahem s tištěného sborníku o historii obce Veletiny. S mládím a tedy i místem kde bylo prožito bývají spojeny ty nejhezčí vzpomínky. Možná, že každý z Vás nenašel na těchto řádcích vše, co očekával nebo sám pokládal za hodné zaznamenání. Možná také bude mít někdo na výklad a popis některých událostí trochu jiný názor. Nebylo pro autorský kolektiv jednoduché vyskládat z dostupných pramenů ucelený pohled na Veletiny od první zmínky o obci až po současnost. Za odvedenou práci jim patří poděkování nás všech, jimž bude tento sborník připomínat letošní slavnost. Já bych chtěl na tomto místě poděkovat především všem těm nejmenovaným Veleťanům bývalým i současným, kteří se osobně přičinili o to, že autoři měli o Čem psát a že Veletiny se svou vybaveností a upraveností nemají v porovnání s okolními obcemi za co stydět. Tím samozřejmě nechci říci, že v obci není co zlepšovat, že můžeme s rukama založenýma "dřímat na vavřínech". Záleží jen na všech současných a budoucích obyvatelích naší obce, aby naše děti a vnuci při oslavách dalšího kulatého výročí v r. 2041 našli v kronice obce dostatečné množství zápisů kladně hodnotících naše společné ušili při zlepšování životních podmínek v obci ve všech oblastech.

Ladislav Orlovský

Veletiny patří k velmi starým osadám, neboť ležely na starodávné cestě vedoucí z Brna přes Bzenec, Kunovice, Sady a Podolí na Uherský Brod a dále Starohrozenkovským průsmykem do Uher. Stará pověst klade dokonce její původ do období říše Velkomoravské.

Původní osada zde byla zjištěna v místech "Losky". Pro tehdejší obyvatele Veletin, živící se většinou zemědělstvím, bylo sídlo na Loskách nepříhodné, poněvadž většina polí se nacházela na levém břehu Olšavy. Vystavěli si proto novou vesnici ve vyšší poloze, v místě dnešních Křivosúd, kde nebyly bažiny a neohrožovaly je povodně.

V roce 1141 ležela vesnice v oblasti patřící k Olomouckému biskupství, na pomezí arcijáhenství spytihněvského a bředavského. První písemná zmínka o obci je však až z roku 1201. V červenci t. r. daroval český král Přemysl Otakar I. klášteru Hradiště u Olomouce ves Štěpánov a zároveň potvrdil tomuto klášteru držbu řady vesnic, mezi nimiž se jmenuje i Veletin (Sub eisem vera sigilli ... testium supradictum, has villas confírmavi... Weletin).

Na přelomu 12. a 13. století byly tehdy Veletiny majetkem Hradišťského kláštera. Brzy na to, v roce 1205, přichází na Velehrad 12 cisterciánských mnichů z Plas a zakládají nový klášter, který byl obdarován řadou vesnic. Bylo tak založeno velehradské panství a nedlouho potom zahájena velká kolonizace krále Václava I. a Přemysla Otakara II. Zásluhou šlechtice Boreše z Rýzmburka a jeho synů byly založeny obce Němčí, Slavkov, Bohuslavice, Boršice a další. Samy Veletiny se v této době staly majetkem drobné šlechty - pánů z Veletin. Mezi svědky donace olomouckého biskupa Theodorica v roce 1283 se mimo jiné jmenují Jiljí z Veletin a Závis a Sláva z Veletin, snad jeho synové. Roku 1354 držel Veletiny Pešek z Veletin, který zemřel před rokem 1362, a po něm ves zdědili jeho synové Mikšík, Ješek, Pešek Závis a Petr. Ve svém rodném znaku měli páni z Veletin osmiloukoťové kolo. (V 17. století toto znamení užívala na své pečeti obec Podolí). Syn Peška z Veletin, Petr, se uvádí roku 1375, Pešek byl v roce 1365 ženat s Annou z Krumsína, která v roce 1371 měla na Veletinách zástavu 60 hřiven, roku 1373 držel Bílevsko a roku 1375 Vrbku. Mikšík držel roku 1365 Rychlov, 1374 Vrbku a v letech 1376 až 1407 Heršice, Ješek držel roku 1365 Moravany, roku 1371 Bílevsko a Rychlov a 1384 Vrbku.

Závis, který v letech 1365 až 1406 držel Rychlov, Vrbku a Lipovou, vybudoval ve Veletinách nad Křivosúdy tvrz jako sídlo místních vladyků. Tento rod však majetek ve Veletinách ve svých rukách neudržel. V roce 1381 dává totiž markrabě moravský Jošt Veletiny lénem Ješkovi Lukovskému ze Štranberka. V roce 1389 však již Petr ze Šternberka dává Veletiny s tvrzí a mlýnem Sicgfriedu ze Slatiny.

V druhém desetiletí 15. století otřásla nejen Čechami, ale i jihovýchodní Moravou husitská revoluce. Proti upálení Mistra Jana Husa připojil svou pečeť na protestní list v září 1415 i Hereš z Veletin a Mikuláš z Heršic, spoluvlastník Veletin. Po roce 1420 se stal majitelem Veletin Dobeš z Rohozova, který patřil k rodu Bedřich ze Strážnice. Tato drobná šlechta - Bedřich ze Strážnice, Tomáš z Vizovic, Vašek z Valdštejna a na Uherském Ostrohu a další - se postavila do čela venkovského lidu v boji proti náboženskému, národnostnímu a sociálnímu útlaku. Husitské povstání na jihovýchodní Moravě s centrem na malém moravském Táboře u Nedakonic, bylo namířeno zejména proti klášteru na Velehradě. Boj však zasáhl i další oblasti - Uhersko-Brodsko, Hlucko i Vlčnovsko.

Dne 29. června 1437 vložil do zemských desek Dobeš z Rohozova vesnici Veletiny s rychtou, mlýnem, dvěma hospodami a lesy a veškerými robotami Arklebovi z Vlčnova a jeho synu Burianovi. Za spoluúčastníky těchto držav byli přizváni strýcové Zich z Lipiny a Jindřich z Chlumu. Jak Arkleb, tak Burian z Vlčnova, který zemřel ve Veletinách 29. listopadu 1460, se snažili využít všech prostředků a možností k vytvoření a rozšíření svých dědičných statků. Mimo jiné se na čas zmocnoli části majetku velehradského kláštera (Podolí), získali Vlčnov a Nový Světlov atd. Rozhodně také začali odmítat nároky svých příbuzných na Veletiny. V roce 1448 vedla proto Sibyla z Veletin stížnost na Buriana, že drží dědictví "Veletiny, tvrz, dvůr i ves" a dokonce se odvážil odprodat třetinu jejího dědičného mlýna v této vesnici. Manželem Sibyly z Veletin byl Jindřich z Morkovic, který zemřel před rokem 1483. Jindřichu Bařickému také vložil v roce 1466 potomek Buriana Jiřík z Vlčnova, samotnou ves Vlčnov. Synové Jindřicha byli Jan a Michal (připomínající se roku 1464) a Václav Bařický z Morkovic. Veletiny samé se však dostaly do rukou Petra Bílého z Hostišova, který před rokem 1480 vzal na společné vlastnictví Veletin Dobiáše z hory Obřanské.

V letech 1480 -1484 seděl na veletínské tvrzi velitel "černé roty" Petr Haugvic z Biskupic. Ten prodal Veletiny Mikuláši Čečvickému z Lužic. Svého práva však na Veletiny a další statky dosáhli Morkovicové, neboť 6. ledna 1492 vložili do zemských desek odprodej Sibyla a Perchta z Morkovic, dcery a dědičky Václava z Morkovic, které prodaly Veletiny s dvorem a Vlčnov, Kvačice, Chylice a Hradčovice Přibíku ze Zahrádky. Dne 24. června 1499 byl tento majetek prodán Vilému Hřivinovi z Újezda a v roce 1504 Burianu z Vlčnova, který je prodal roku 1518 Janu z Kunovic.

Tím byly Veletiny připojeny k panství Uherský Brod, s kterým sdílely majitelé i osudy až do roku 1850. Pánové z Kunovic (Jan 1506 - 1545, Jetřich 1545 -1582, Arkleb 1582 -1609, Jetřich a Jan 1609 -1610 a Jetřich 1610 -1611) prodali v roce 1611 statek Kounicům.

Přehled majitelů z Kounic

• Oldřich z Kounic 1611 -1617,
• Bedřich 1617 - 1622,
• Maxmilián 1622 -1632,
• Lev Vilém 1632-1655,
• Eleonora z Kounic 1655 -1676,
• Dominik Ondřej 1676 -1705,
• Maxmilián Oldřich z Kounic - Rietberk 1705 -1746,
• Václav Antonín 1746 -1794,
• Arnošt Kryštov 1794 -1797,
• Dominik Ondřej z Kounic - Rietberku, hrabě Questenberku 1797 -1812,
• Alois Václav 1812-1848.

Jak se bavila veletská chasa

V dřívější době nebylo v naší obci téměř žádných zaměstnaných občanů, jak starších tak mladých. Obživu skýtala především pole, která vlastnili, a ti, kteří pole neměli vypomáhali za mzdu a hlavně naturálie u větších sedláků. Život na vesnici byl sice tvrdý, ale starší mládež tzv. chasa si vždy našla čas na určité formy zábavy. V zimě to bylo přadení a drhnutí peří, v letních večerech se scházeli mladí chlapci na vhodných místech na návsi a bavili se vyprávěním a zpěvem. Zvláště využívali volného času přede žněmi, když byla ukončena okopávka brambor i řepy a senoseč. V bujné fantazii se tam rodily nápady jaká "neplecha" by se dala provést a v té době nebylo od nápadu k činu daleko. Před svátkem sv.Cyrila a Metoděje chodila na Velehrad přes naši obec tzv. pouťová procesí z obcí od Uh.Brodu až po Trenčín, některé z větších obcí i s hudbou. V této době platilo v obci nepsané pravidlo generálního úklidu před dnem, kdy tato procesí ve směru na Velehrad procházela. Tento nepsaný zákon však vždy ještě před tím "policajt" po celé vesnici bubnem vyhlásil t.j., aby si každý před svým domem a zvláště " na dědině " uklidil. Tak jak tomu bývá i dnes. někteří to považovali za samozřejmost, mnohým se to muselo připomínat. Proto když v ten čas zůstal na návsi před domem jednoho hospodáře neuklizený vůz tzv. "hnojničák" a jiné hospodářské nářadí, byl to podnět pro chasníky, " aby sa s tým neco udělalo".  Na návsi před domem č.41 stála osamocená trafika, která poměrně pěkné návsi krásy nepřidávala a tak nápad přešel v čin. Chasa vůz rozebrala, vynesla jej a sestavila na střeše této trafiky. Tamtéž byl umístěn pluh i brány. Námaha to byla sice značná, ale byla odměněna sebeuspokojením. V té době totiž v každé chalupě (až na nepatrné vyjímky) byla kráva a tudíž každý obyvatel z domu nesl v časných ranných hodinách mléko do družstevní mlékárny, která stávala v jednom bloku rovněž uprostřed návsi. Proto téměř každý mladý či starý musel shlédnout nebývalou podívanou : Hnojničák, pluh a brány na střeše trafiky.Postižený hospodář, ačkoliv to měl do mlékárny nejblíže, šel jako obvykle mezi posledními a to už bylo na návsi téměř půl vesnice. Pohled na trafiku ho přímo zdrtil a také si ihned uvědomil, kdo mu to udělal. Rozběhl se proto k tehdejšímu starostovi p. Slunečkovi č.43, který právě vycházel z domu, aniž by věděl k vůli čemu je na návsi takové srocení občanů. Zlostným a zároveň zdrceným hlasem na něho :"Podívajte sa starosto co mě chlapčiska vyvédli." Pan starosta ihned pochopil situaci, nasadil vážnou tvář a říká: "A Karle tys nečůl předvčerajškem bubnovat? Vidíš jak máš ukluděné a možeš byt ešče rád, lebo by ti to mosél přijít připomenůt policajt." Poté za smíchu přihlížejících občanů, kteří se začali rozcházel, odešel domů, aby vzápětí začal s opravdovým úklidem. Za pomoci sousedů a hlavně za nějaký ten "hlt" slivovice byl vůz i ostatní nářadí s trafiky sundáno a uklizeno, takže když šlo první procesí byla už náves ve vzorném pořádku.

Ladislav Koníček, kronikář obce

Hra na válku

Členitý vrch předních "Strání" byl v době po prvé Světové válce vyhledávaným místem mláděže ke svým hrám. V tu dobu - r.1922 - nastoupil do místní školy nový - mladý ředitel František Vystrčil. Zapojil se také ihned do veřejného života v obci a hlavně byl zaníceným vlastencem, a v tom smyslu vedl i výuku ve škole. Při jedné tělovýchovné vycházce právě na Stráních, aby žáci pochopili způsob boje Husitů pod vedením Jana Žižky proti přesile Křižáků jim vysvětloval, jak by se asi Husité bránili kdyby na ně útočili Křižáci od Vlčnova. Jeho výkladem byli kluci tak bojovně naladěni, že v jeden volný všední den - tehdy to býval čtvrtek- si to chtěli sami předvést. Této akce se skutečně zúčastnili téměř všichni školáci. Tábor Husitů tvořili žáci převážně 6. až 8. ročníku a zbytek byli Křižáci. Tábor Husitů zaujal své postavení na skládce stavebního kamene u skály asi v polovině kopce a měl i trubače - Jožku Kryštofového č.61, který měl ilegálně zapůjčený ponocenský roh svého dědečka. Obě strany před zahájením boje horečně pracovali a výrobě munice v podobě blátových koulí. Křižáci navíc měli "frngačky" (ohebné pruty v délkách 100 až 160cm pomocí nichž zmáčknutý kus bláta mohl být hozen až do vzdálenosti 100m). Po zatroubení nastal nelítostný boj, ve kterém začínali mít převahu početnější Křižáci. Husité, aby zachránili čest svých válečných předků, začali pouštět po svahu kameny proti útočícím. V zápalu boje se jim podařilo uvolnit jeden velký balvan, který sice Křižáky zastrašil, ale celou svojí tíhou zasáhl na silnici vůz jednoho občana z Vlčnova, který si vezl domů mouku ze mlýna. Prudká rána způsobila úplné rozbití zadní části vozu, koně se splašili a mouka z roztrhaných pytlů pokrývala silnici. Válečníci nejprve společně utekli na Paseky a pak se pomalu rozcházeli k domovům. Jelikož nepřišlo k žádnému úrazu tak zásluhou pana řídícího, starosty a mlynáře se všechno urovnalo ke spokojenosti Vlčnovjana a válečníci byli ve škole náležitě poučeni o nebezpečnosti takových her.

V roce 1900

V průběhu roku 1900 byly zahájeny práce na výstavbě "Obecního domu" v rozsahu: navážka stavebního kamene, písku, dřeva a ostatního stavebního materiálu. Výstavba byla svěřena stavební firmě Šaňák z Uh.Hradiště, která v následujících 2 letech vystavěla hospodu s bytem, prostorem pro obchod se smíšeným zbožím, tzv. malou místnost a obecní úřad za 11.000,-Kr. Krátce na to byl dostavěn celý komplex, tedy ledovna, hospodářské a sociální zařízení, lisovna ovoce s čističkou obilí(tzv.trier), kuželna a později navazujícící rolnická mlékárna. Toto zařízení jen s menšími úpravami sloužilo až do r.1969.

V roce 1910

Rozvodněná Olšava 16.září 1910 způsobila v celém povodí velké škody. V obci byly zatopeny všechny domy na návsi (dědina), ve škole dosahovala hladina vody úrovně hlavní chodby. Nejvíce byly postiženy: mlýn a domy č.9,24,25 a 26.

V roce 1920

Dne 6. února 1920 byla založena místní tělovýchovná jednota Sokol s členskou základnou 65 členů. Podílela se aktivně nejen na činnosti tělovýchovné - veřejných cvičeních i mimo obce jak žactva tak i dorostu a hlavně mužů. Zde zvlášť velkého uznání se dostalo i v rámci okresu bratřím Malinovým a na cvičeních na hrazdě dosáhl i mimo okres velkých úspěchů František Mikulec. Rovněž měla rozhodující podíl na kulturní činnosti a to zásluhou tehdejšího řídícího učitele školy Františka Vystrčila. Její činnost zanikla v důsledku násilné okupace fašistickým Německem. Ke sčítání lidu v ČSR dne 16. února měla obec Veletiny 601 obyvatel.

V roce 1930

Na jaře roku 1930 byla zahájena přestavba vozovky z Uh.Hradiště do Uh.Brodu (přes Veletiny) na bezprašnou silnici. Tehdy - v době celosvětové krize to byla velká pracovní příležitost pro místní občany. Mnozí se dostávali k této práci za úplatky stavbyvedoucímu v podobě slepic i hus. Hodinová mzda činila 2,10 Kč. Tehdejší podpora v nezaměstnanosti činiula 50 Kč za týden. Při celorepublikovém sčítání hospodářského zvířectva se chovalo v obci: 303 kusů hovězího dobytka z toho 201 dojnic, dále 99 koní (klisen), 3 plemenní hřebci a 5 hříbat, vepřového dobytka 507 kusů - z toho 99 chovných prasnic a 1 kanec (obecní), dále 19 ovcí a 22 koz.

V roce 1940

V důsledku okupace Českých zemí a válečného hospodářství zaniká téměř veškerá veřejná činnost v obci. Z příkazu úřadu "Oberlandrat in Zlin", četnická stanice Vlčnov prověřuje místní předáky organizací: starostu Josefa Slunečku, člena okresního zastupitelstva a důvěrníka agrární strany Jana Koníčka, starostu tělovýchovné jednoty Sokol Josefa Havlíčka, dělnického funkcionáře Františka Janču a řídícího učitele - důstojníka letectva Františka Lesáka. Poslední dva jmenovaní zahynuli v koncentračních táborech.

V roce 1950

V průběhu jarních prací, dne 1. dubna 1950 bylo v obci oficiálně založeno Jednotné zemědělské družstvo. Zakládající členové byli převážně malozemědělci (hofeři), pak pod psychickým nátlakem tzv. "politických brigád" byli donucení někteří větší zemědělci a zaměstnaní občané - vlastníci půdy (kovozemědělci). V průběhu roku byli převedeny do socialistického sektoru : obchody, hostinec, pekař, stolář i obuvníci.

V roce 1960

V průběhu roku 1960 se JZD Veletiny stává tzv. "většinovým družstvem" a v obci zůstává pouze jeden soukromý zemědělec. V družstevním kravíně je chováno 130 dojnic, na vepříně 44 prasnic a v drůbežárně 1200 slepic. V pracovním poměru družstva je vedeno 124 pracovníků. Pracovní jednotka činí 20,- Kčs.

V roce 1970

Odstraňují se zbytky včetně základů stavby komplexu Obecního domu, který se stromořadím kaštanů na návsi byl pýchou Veleťanů téměř 70 let. Místní národní výbor se přestěhoval do objektu Pohostinství (bývalý Němečkův hostinec) a kancelář JZD do nové budovy u kravína. V obci se zavádělo nové výbojkové osvětlení, kterému také muselo ustoupit ono stromořadí kaštanů. Krása musí ustoupi účelnosti - poznamenává tehdejší kronikářka.

V roce 1980

Od 1.6.1980 se začala datovat integrace (zánik samostanosti) obce Veletin a zapojení do Vlčnova.Byl sestaven občanský výbor jehož předsedou se stal František Křivda 175. Náhradou bylo určeno Veletinám místo jednoho tajemníka u MNV Vlčnov, kterým se stal Stanislav Mihel č.204. Bylo započato s regulací Olšavy od mostu po Hradčovice.Při sčítání lidu 1.listopadu měly Veletiny 638 obyvatel.

V roce 1990

Dne 28.září 1990 se uzavřela poslední kapitola historie samostatné 208 let trvající školní výuky ve Veletinách. Téhož roku byla zahájena stavba silnice I/50 - Veletiny - Uh.Brod.